Básně a písně - 2.
VYHUBENÍ
Iluze domáhající se vlády
A co přijde pak?
Vyhubení.
SLEPÍ OTROCI SVÝCH INSTINKTŮ
Vyhoň si čuráka u plakátu na volbu Miss, ty zmrde!
Nejsi nic než majetek tohohle státu, který tě živí
Mrdej a zploď vojáky a dělníky, to se mu líbí
Uzákoňuješ svoje sobecké potřeby manželstvím
Dáváš lepší smysl své zoufalé existenci mateřstvím
Ona potřebuje tebe a ty potřebuješ zase ji
Plodivá síla tě vyzdvihne ve společenské prestiži
Zhoupne se v bocích, zavrtí prdelí, pohodí kozama
Pěkňoučká tvářička, milounký úsměv, umí to s chlapama
To, jak udržet chlapa doma, životní role naučí
Copak by se mohl hnout s nacpaným žaludkem na gauči?
Ona mu ráda uvaří, vypere, uklidí, podrží
On do ní vypustí horké semeno při jedné souloži
Podívej, tamhle v koutě stojí malé děcko a přemýšlí
Pozoruje vrány, kterým se obdivuje a závidí
Vidí vás a to, co děláte, rentgenovýma očima
Ptá se, co lidi ptákům závidí, když už máme letadla
Ty ho obelháváš v pohádkách, kde dobro vítězí nad zlem
Unášíš ho z reality, ale nenavracíš ho na zem
Vypravuješ mu stále, jak je spravedlivý ten hodný král
A pukáš smíchy nad tím, jak je směšný ten líný pecivál
Ukájíš se snahou uvěřit, že láska všechno překoná
Kde se bere to zlo, když je tvoje výchova tak bezchybná?
Ty sám jsi chudák a plodíš další, ještě větší chudáky
Jsi duševní mrzák a plodíš další duševní mrzáky
Je ti to tak vzdálené, abys myslel na svoje potomky
Sereš na to, abys jim nejdřív připravil lepší podmínky
Tvoje děcka jsou nevinnými oběťmi tvého nezájmu
Tvoje děcka jsou nevinnými oběťmi tvého orgánu.
POKRYTECTVÍ
Rozkoš ze života vystřídala rozkoš ze smrti
Jaká rozkoš, jaký život, když ti berou svobodu?
Klesáš dolů, ale myslíš si, že stoupáš nahoru
Studentské recese
Slabošské deprese
Dělnický vtip
Nezmění nic
Tvoje ignorance, tvoje sobectví, tvůj nihilismus
Plácáš na sebe litry voňavky, abys zakryl ten hnus
Nejsi jenom mimo mne, ale i mimo sama sebe
Nechápeš mě a nepochopils ani sama sebe
Otročíš státu, což je zlo, a proto jsi taky zlý
Nic jiného ti ani nezbývá, jsi k tomu nucený
Nejdřív ti ukradnou půdu a pak ti prodávaj jídlo
Ty sice sklízíš hrozny, ale oni chlastaj víno
Ve tvé schizofrenii se rozcházejí slova s činy
Ráno autem do práce, večer boj za ekologii
Jeden den uklízíš na břehu potoka plechovky
Druhý den jich ve fabrice vyrobíš další stovky
Odzbrojení, boj za mír, to jsou další prázdné fráze
V armádě a ve zbrojovkách je nejlíp placená práce
Tahle práce zapřičiňuje, že jsi Anti-Mefisto
Té síly díl, jež chtějíc konat dobro, vždy vykoná zlo.
SNAŽÍ SE MI NAMLUVIT, ŽE JSEM SVOBODNÝ
Na základě zápisu v matrice
Nahnaný do školní lavice
Na základě zápisu v občance
S jejich zkurveným průkazem brance
Snaží se mi namluvit, že jsem svobodný
Ve spleti zkurvenejch zákonů
Upnutý ve zkurveným bontónu
Zapřažený od šesti do tří
V té jejich nemocné společnosti
Snaží se mi namluvit, že jsem svobodný
Skrze Kristovo utrpení
V téhle zemi, kde svobody není
Uvnitř přesně vymezených hranic
V hospodě u pivních sklenic
Snaží se mi namluvit, že jsem svobodný
Při volbách další zkurvený vlády
Když netrpím hlady
Tady v tom městě, plném smogu
Kontrolovaný na každém kroku
Snaží se mi namluvit, že jsem svobodný
Protože můžu vydělat prachy
V nebezpečí vypuknutí války
Když musím platit daně
Abych se před nimi stále skláněl
Aby oni měli všeho víc
Abych nechtěl žít ještě mnohem líp.
ZRUŠTE ARMÁDU
Nikdo není pode mnou, ale mám velkou moc
Křičím: Zrušte armádu
Nechci na vojnu!
Dát mi do ruky samopal, bude to vaše poslední
Nechtěl jsem zabíjet, ale pak to bude jinak
No tak zrušte armádu
Nechci na vojnu!
Přišel čas skoncovat s červy
Sají krev, lampasácké kurvy
Ne! Zrušte armádu
Nechci na vojnu!
Říkaj, že je to potřeba, tak musím bojovat
Koho živí násilí, násilím chcípne
Tak radši zrušte armádu
Nechci na vojnu!
Smrt v záběru
Jedem na to, chlapci
Zopakujem si tuhle situaci!
Tělo na maděru
Smrt v záběru
Kečup stříká
Divák vříská
Dej mi důvody
Zkusit to doopravdy
Namlátit zmrdům
Dát průchod pudům.
Venca Havel
Další šašek zase králem
Klaun v cirkusu baví diváky
A drezúra už není tak odporná
Jako státní mafie
Co vše kontroluje
Fabriky a stroje
Uniformy a kroje
Soudy, svině, úřady
Basy, prachy, doklady
Přestupkům se vyhni
Zaplať nebo chcípni
Chobotnice z kořistí tyje
Všichni se jí bojej.
Tvoje maso se zdá být tak sladké
Masožravost - jako mánie
Masožravost - jako denní úkaz
Masožravost - jako učitelka života
Masožravost - žádný podraz není dost podlý
Masožravost - umírání, umírání.
Pohled nesmazaný slzami na okraji
Umírá jako stromy v bohatém kraji
Do píči!
Já vím, že po neděli přijde pondělí
Já nepotřebuju ty jejich shovívavé úsměvy
Tak nerozhodní a tak vším jistí
Medici se hrabou v mrtvole nenávisti
Ptají se mě, co dělám
A já na to, že dýchám
Tak proč si nedali většího majzla
A nevychovali ze mě radši hajzla?
Slyší mě někdo?
Je tu někdo?
Nikdo se nezlobí a neuráží
Nad největší urážkou, když jsem v ráži
Říkám, že neví kudy kam
Ten standardní typ člověka
Co?!
Diktatura peněz
Mrdat pětkrát denně
Nejsem mezi svými
Jsem sám mezi lidmi.
Pak oblékli nás záhy
Jako když osedlají mustanga
Tak teď jsme dospělí
Abychom se styděli
A museli skrývat naše chlupy.
MĚSTO
Důchodci staří i mladí
Vyhlížejí unaveně autobus
Všude je tam samý hnus
Tam mají i panny zkušenosti prostitutek
V duchu už dávno jsem odtamtud utek
Posedávání po městských lavičkách líně vypadá
Úplně ale ne
Polykači dýmu
Prachu a nikotinu
Už nemůžou dál
Šedivá záplava, nové domy
Dělnické ghetto postupuje, kácejí stromy.
Počkej chvilku
Potěš se se mnou
Se svou mámou
Uvidíš, bude nám krásně
Nad úchvatnými verši této básně!"
Řekla dojatě pohnutým hlasem
Zatímco syn se zabýval svým černým pláštěm
Spustil hrubý hlas:
"Nemám, mámo, čas
Jdu do márnice na hřbitov
Omrknout, co tam dneska přibylo
Chci se trošku protáhnout
Nějakou mrtvolu obtáhnout."
Proč by tomu taky nevěřil?
Jak krásně zní ta věta
Vždyť on je fakt vládcem světa!
Může vraždit, trápit, poroučet
Na jiné se neohlížet
Zdědil ten trůn po předcích, kteří tu velkou říši zvětšovali od rodu rod
Rád dokazoval svoji moc a sílu, svůj původ
S Bohem se spolčil
Aby mu sloužil
Ale byla tu síla neviditelná
Jako ostruhy ostrá a bodavá
Přicházela a procházela mezi strážci až k samotnému králi
Zkus se neviditelným mečům bránit
Král bolestí řval
Co se děje nechápal
"Prokletý osud!" říkal
Když ho jeden z těch mečů píchal
A jeho služebníci to taky říkali
Když je ty meče bodaly
Bodaly víc a víc bolestivě ty neviditelné meče
A pak zástup mudrců z dávných dob přišel
Objevoval se vždycky, když králi nejhůř bylo
I tentokrát pomohl králi dobrou radou
A žilo se králi dobře
Dobrá rada překonala hoře
Poddaní si taky dobře žili
A služebníci už nesloužili
Protože v tom právě spočívala moudrost poslů minulosti
Vždyť kdo by měl chuť znova na ty pitomosti!
Za čas se sice slavné království rozpadlo
Ale za to lidi nic nebolelo
Umírali za spánku
Ve vysokém věku
Za tolik let, že už tyhle historky zapomenuté zůstaly
Za tolik let, že už všechny písemné doklady zmizely
I moudro někdejších generací zmizelo
Žil na Zemi On
Byl chytřejší
A silnější
A protože nad slabostí vítězí síla
A rozum hlupákům hlavu v němém úžasu zvedá
Stal se vládcem všech živých a neživých
Mohl poroučet, vraždit, trápit, neohlížet se na jiný
On a jeho potomci velkou říši vybudovali
Rod od rodu ji zvětšovali
Však neviditelná síla se probudila
A bodala a bodala a bodala
Být milováni chtěli
Ale jenom na sebe mysleli
Ve své nadutosti byli zpupný a necitelný
Ukrajovali víc a víc prostoru síle neviditelný
Ta bodala a bodala a bodala
Život vládce byl nesnesitelný tím neustálým bojem, ale říše se zvětšovala
"Fuj!" řekli
Když mudrci z dávných dob přišli
A všichni se smíchem otřásali
Hubili a ničili
Poroučeli, na jiné se neohlíželi
Vraždili, trápili
A když už měli všeho, co si mohli přát
A možná i trochu víc než akorát
Neviditelná síla podlehla oslavovanému rozumu
Tak to aspoň nazývali porůznu
Byli pyšní
Byli ryční
Poučení
Ne učení
Pak je něco začalo svrbět
Pak jim něco začalo chybět
Na sebe se vrhli
Poroučet museli
Neohlížet se na jiný
Jako by k tomu byli stvořený
Vraždit, trápit
O lásce mluvit.