Toto jsou stránky přírodního, antihumanistického filosofa, spisovatele, básníka, překladatele, kritika a publicisty, píšícího pod svobodným jménem Misantrop. Zájemce zde najde úplné jeho dílo, včetně knihy
Mou nejvážnější námitkou proti hnusnému zlozvyku kuřáctví není snad jeho škodlivost pro zdraví kuřáků – na to upřímně kašlu, že je někdo tak blbý, že se dobrovolně ukašle k smrti, ať chcípnou třeba všichni –, ale vadí mi to, jaký nepořádek po sobě ti kuřáci nechávají. To máte všude; všude se po nich válejí špačky a prázdné krabičky od cigaret. Nejvíc to však bolí nacházet je v čistém lese a v neporušené studánce. Tam by to být nemělo. Hnusní, odporní kuřáci!
Mohl bych ty nedopalky vylovit alespoň ze dna studánky, ale je jich tolik, že jsem to prostě vzdal. Navíc je hnusné sahat na ně a se štítivostí mně vlastní před vším lidským je hnusné si představovat, že je drželi v uslintaných tlamách lidští dobytci. Ať si tady žijí sami ve svých vlastních hnusech, ti dobytkové, já sem až tak často nechodívám! A ať se ukouřejí, ať chcípnou, ať se zalknou ve vlastní špíně a rakovině!
Co to je vůbec za smradlavý druh, ti kuřáci? Někteří jsou tak blbí, že si dokonce myslejí, že kouření není tolik škodlivé, jak se povídá, nebo že je naopak zdraví prospěšné, vonný dech, štíhlost postavy, myšlení a soustředění podporující. Jiní jsou ještě blbější, když tvrdí, že nemohou přestat kouřit, poněvadž jsou na tom závislí. Já jsem také jako mladý a blbý kouřil, ale když jsem dostal rozum, beze všeho jsem prostě přestal a žádnou potíž či závislost jsem nepociťoval. Nejblbější jsou ovšem ti kuřáci, kteří jsou přesvědčeni, že tím, že kouří, se vlastně bouří proti těm, kdož teď kouření všude zakazují, a že provozují vlastně jakýsi odboj proti zvůli vrchnostenské. A to jsou tak blbí, že je nenapadne, že třeba proto vrchnost zakazuje kouřit, aby tím zvýšila přitažlivost kouření a ochotu platit za cigarety čím dál vyšší a vyšší ceny? Zamyslete se nad tím. A nad sebou. Já osobně kdybych kouřil, tak by mně překáželo v požitku asi nejvíc také to, že na mém blbém, dobrovolném ničení si vlastního zdraví za mé velké peníze někdo jiný, kdo ty hřebíky do mé rakve vyrábí a prodává, vydělává velké a ještě mnohem větší peníze a že tím pádem získává i velkou moc – nade mnou, nad mou zemí, nad národy. Tomu se po staročesku říká „tučné svini řiť mazat“. Nebo se snad bláhově domníváte, že tato tučná a mocná nadnárodní svině, která svou mocí ovládá i vlády, by se nechala jen tak nějakými zákazy připravit o své tučné zisky? Přemýšlejte o tom ještě jednou!
Kuřáci jsou zkrátka odporný špinavý dobytek a blbá hovada, která si nezaslouží moji účast. A proto naplňuji své dvě prázdné láhve vodou (snad čistou), snažím se nedívat na ty upatlané špačky, abych se hnusem, odporem a štítivostí nepozvracel, a stoupám zase klidně zpátky.
