Toto jsou stránky přírodního, antihumanistického filosofa, spisovatele, básníka, překladatele, kritika a publicisty, píšícího pod svobodným jménem Misantrop. Zájemce zde najde úplné jeho dílo, včetně knihy
Čtvrtek 25. července 53
Je horko. Velmi horko. Nejprve jsem ráno skočil na nákup a překvapilo mě, že bylo v krámě málo lidí a že mi prodavačky ani nikdo jiný výjimečně neprovedl žádný naschvál. Krásný letní den začíná skvěle.
Jedu k rybníkům se koupat, ale dnes k jinému, k tomu maličkému. Včera mi bylo z těch sinic trochu nevolno: k večeru bolelo mě břicho a točila se mi hlava. Tenhle ze všech zdejších rybníků nejmenší je rovněž nejlepší: voda je průzračně čistá, dno je také čisté, vůbec ne bahnité, nehluboké. Hned jsem se pod břehem sousedního rybníka svlékl donaha a šel jsem se smočit. Už jsem to potřeboval. Na břehu uskočil přede mnou skokan zelený, plně práv toho jména, neboť jeho skok byl věru daleký. V průzračné vodě bylo hezky vidět, jak ten žabák plave pod hladinou.
Scházím po schůdcích do vody, protrhávaje nastraženou pavučinu. Voda se hemží drobným rybím potěrem, maličkými rybičkami, které se družně shlukují a rozestupují kolem mého nahého těla nořícího se do teplých, avšak přesto ochlazujících vlnek. S rozkoší se převaluji a plavu v těchto přírodních vodách. Jednou zachraňuji též topící se vážku. Nabírám ji do dlaně a dávám usušit na lávku výpusti. Dlouho se tam vzpamatovává, až nakonec šťastně znovu vzlétne. Život je zázračný.
Je takové horko, že se chladím téměř neustále ve vodě – jako včera ve zprávách ti návštěvníci jakéhosi koupaliště. Avšak s tím rozdílem, že k tomu, abych se cítil dobře, nepotřebuji mít na sobě mokré plavky, jak tvrdila jedna tlustá ženská, ani pivo, jak tvrdil jakýsi starší muž. Brr! Mokré plavky a pivo! Plavky bych na sobě nesnesl ani suché a chlemtat jako to hovado nějaké hnusné hořké zteplalé pivo, to už bych vůbec nemohl. Obě ty věci nesnáším a jejich vynálezce bych s chutí pověsil vedle sebe. To musela být hovada! Stejně hnusná a blbá hovada, jako jejich vynálezy i ti, kteří je šířili a používali dál, dokud se z toho nestal zlozvyk, zlořád a neplecha.
A když už jsme u hovad, bylo jich tu také dost. Ze své skrýše jsem jich viděl všude kolem nejméně deset. Jeden chlap se koupal také bez plavek hned v sousedním rybníce, ale naštěstí brzy odešel. Další lidé se tu a tam objevovali u jiných rybníků. Je jich tu tolik, že si každý může zabrat jeden pro sebe a být tam úplně sám, kdyby se mu to líbilo tak jako mně.
Jednou lidé vyplašili z lesíka srnku, která celá zmatená a zbloudilá přiběhla rovnou za mnou. Byla tak blízko, tak důvěrně blízko! Říkám to stále, že život je zázračný.
Tátovi přibyl na pokoji nový spolutrpící. Je to náš bývalý soused. Také jako můj táta už zestárl a nemůže chodit. Jeho snacha ho sem prý nechala zavřít a přivázat k židli, protože jí přeskočilo. Ty ženské jsou ve všech rodinách stejné. Každá ženská by se mohla jmenovat Salomé. Každá ženská prahne po mužově hlavě. Volám na něj zvesela: „Tak jsme zase sousedé, že, pane Schauer!“
