Toto jsou stránky přírodního, antihumanistického filosofa, spisovatele, básníka, překladatele, skladatele, kritika a publicisty, tvořícího pod svobodným jménem Misantrop. Zájemce zde najde úplné jeho dílo, včetně knihy
Úterý 20. srpna 53
Ráno se sám budím již při rozednívání. Odcházím domů. Chůze jitřním lesem je pohádková, protože na okolních polích a lukách bývá mnoho srn, zatímco lidé, ta hovada s lidskými tvářemi, ještě chrápou. Jedno malé srnčátko mne nechalo přijít až k němu, jako by to bylo domácí kůzle, a teprve pak mne obloukem oběhlo a vrátilo se zpátky k srnčí mámě ukryté zatím v kukuřičném poli. Bylo to hezké.
Horší je nepořádek, který po cestě sbírám a uklízím. Našel jsem celkem tři prázdné láhve od rumu. Na dně jedné z nich ležela dokonce ještěrka, ale mrtvá, zřejmě otrávená lihem. Hovada uchlastaná.
Nacházím také na silnici čerstvě zabitou veverku, jíž nějaké hovado s lidskou tváří právě vozem přejelo hlavu. Chudince se vypouklo očko a z úst jí vytryskla kaluž rudé, dosud nezaschlé krve. Vzal jsem to nebohé tělíčko za chundelatý ocas a smuten je zatáhl mimo cestu. Tam si je už najde nějaký hladový mrchožrout. Smrt, samá smrt mne míjí.
Pomalu se blížím k domovu. Poslední dobou se bojím jít domů, v neblahé předtuše, co zlého mne tam zase očekává. Máma hned vyskočila z postele oznamujíc mi, že jí bylo samotné smutno. Mně bylo a je smutno také, nejsmutněji snad právě doma, kde už není táta.
Máma má teď po tátově smrti spoustu běhání po úřadech; musí si nechat vystavit nový občanský průkaz, zařídit vdovský důchod a podobně. Já mám na starosti nákupy, vynášení odpadků, úklid domácnosti, mytí nádobí, drobné opravy, zalévání květin a podobně. Mně se zanedlouho také úplně změní život: budu muset začít po dlouhých desíti letech prázdnin znovu pracovat, což bude pro mne hrůza největší. Dokud žil táta, věděl velmi dobře, jakou mám hrůzu z lidí a z práce, vlastně ani ne tak ze samotné práce, jako spíš z nesvobody, kterou práce přináší, a proto mne nijak nenutil pracovat, pokud jsem nechtěl. To bylo jeho nejzáslužnější životní dílo, že mi umožnil pohodlný, bezstarostný a svobodný život z jeho obrovského šestnáctitisícového důchodu. Za to jsem mu nejvíc vděčný. On mne chápal. On mne chránil. On mne měl rád. On věděl... To všecko teď po jeho smrti brzy skončí. A nic už nebude jako dřív.
