Pondělí 27. května 53
Letos poprvé po sedmadvaceti letech nebydlím na jaře v lese. Je to strašné, ani jsem netušil, jak strašné to bude. Je zajímavé, z hlediska počtů, že tehdy před sedmadvaceti lety mi bylo také sedmadvacet let a za dalších sedmadvacet let mi bude přesně osmdesát a dospěji do toho věku, kdy člověk už začíná být nemohoucí. Podle toho, jak rychle uplynulo těchto posledních sedmadvacet let, dosáhnu věku vetché přestárlosti co nevidět. Utíká mi tedy drahocenný čas, který mi zbývá, a pak věčné sbohem, můj milovaný lese, protože už možná do tebe nedojdu anebo budu tak stařecky blbý, že mi to bude jedno.
Další mé stránky:
