ravivár, 6. června 44
Dopoledne svítí zase sluníčko a je příjemně teplo. Oděl jsem se jen vzduchem a četl jsem si. Pak mě ještě znovu přemohl sladký spánek. Zburcovalo mě z něj až nesnesitelné vedro a sluneční výheň, jež sálala uvnitř mého stanu. Sbalil jsem si batoh a vydal jsem se dnes na dlouhou pouť k jinému lesnímu rybníčku: k rybníčku Khalídž. Na sebe jsem si vzal jen kšilt proti slunci, maskáčové trenýrky a zelené tričko, jež jsem si mimo civilizaci vždy sundával. Cesta ubíhala dobře, pochvaloval jsem si ten lehký úbor.
Je to stále tentýž úbor, po nahotě můj druhý nejoblíbenější, jejž nosívám v horkých dnech, jako je tento, již drahně let. Nevyměnil jsem ho dosud za žádný úbor lépe odpovídající mému zralému věku. – Avšak jaký by to měl vlastně úbor být, ten úbor pro zralého muže v letech? Snad pracovní modráky? Nebo kravata a business suit? Ne. Myslím, že způsob oblékání nemá co dělat s věkem, s nějakým určitým věkem; spíše se stavem mysli, anebo ještě lépe se stavem společenským. Svobodní muži se oblékají mladě, protože neženatí mladíci bývají mladí. Není to však ve skutečnosti úbor mladých, který tito mladíci nosívají, nýbrž úbor svobodných. A je-li tedy potom svobodný pán skutečně svobodný, pak nezáleží na tom, kolik je mu let – oblékán chodí většinou stále mladě, totiž podle módy a vkusu svého svobodného stavu. Svobodný pán může být tělesně stár řadu let, avšak má-li mysl mladou, nebude se nikdy chovat ani oblékat tak, jako se obvykle chovají a oblékají starci. Naproti tomu také platí to, že ztratí-li tělesně mladý člověk svou svobodu (ženitbou, prací) či ztratí-li svou mladou mysl a začne myslet podle toho, tedy jako nesvobodný stařec, pak i tento mladík, ač dosud fyzicky mlád, v duchu již zestárl víc než svobodný pán, jemuž je třebas dvakrát tolik let. Svoboda to je, co uchovává věčné mládí až do hrobu, a jará mysl, nikoli skutečná léta!
