Výroky s nároky (na nesmrtelnost) 2.
Je vůbec nějaký rozdíl mezi zákonem schváleným a zákonem schválnosti?
*
To nevadí, že nerozumím světu okolo nás, protože svět okolo nás mu také nerozumí. Avšak tím, že já nerozumím světu okolo nás, dokazuji sám sobě, že tomu světu vlastně velice dobře rozumím, zatímco ten svět mu nerozumí i nadále.
*
Jen osel ke všemu přikyvuje;
a jen osel si pak stejně postaví hlavu.
*
Hloupost všude přijde jako první,
kdežto rozum si musí nejprve všechno pořádně rozmyslet.
*
Co to musí být za nelidskou zrůdu bez citu – člověk, který necítí nenávist k žádnému člověku! Vždyť co je určujícím znakem pravého člověka? To, že nenávidí druhé lidi a snaží se je tudíž všelijak okrádat, podvádět, zotročovat, škodit jim či je dokonce zabíjet. Takže ještě jednou: Co to musí být za nelidskou zrůdu bez citu – člověk, který necítí nenávist k žádnému člověku!
*
Lépe by nám bylo, kdybychom nebyli;
a nejlépe, kdyby nebyli naši bližní.
*
V lidech se ukrývají mnohá tajemství
– a jedno děsivější než druhé.
*
Kdo máš čisté svědomí,
boj se nejvíc!
*
Nikde jsem nezažil tolik ponížení jako u takzvaného lékaře.
*
Člověka nelze převychovat; naučíte ho leda přetvářce.
*
Většina lidí má tak vymyté mozky,
že už nejsou ani schopni pochopit,
že už nejsou ani schopni něco pochopit.
*
Když už ty lidi na ulici a za chůze žerou a chlastaj, mohli by taky za chůze srát a chcát. Kde jsou ty doby, kdy se za nectnost považovalo u jídla číst!
*
Pořad Nad dopisy diváků by se měl spíš jmenovat Nad dopisy hlupáků.
*
Umyje-li se muž, vypadá lépe;
umyje-li se žena, vypadá hůře.
*
Člověk budoucnosti vystoupí z auta a zlomí si nohu.
*
Člověk je od přirozenosti zlý; právě proto se byl vyvinul v tvora společenského, nikoli samotářského; neboť zlý může být člověk jen ve společnosti, kde má být zlý na koho. Ale na koho může být vlastně zlý takový samotář?
*
Jak to, že ještě nebyly sepsány dějiny lidských hloupostí, slabostí a omylů! Tak o čem jsme se doposud dočítávali ve všech těch dějepisných knihách, ne-li právě o těchto dějinách?
*
Člověk si nekazí oči čtením − to je pověra; ba právě naopak: zrak slábne jedině tím, že lidé dopodrobna nečtou a nedívají se do dálky!
*
Jiný kraj, jiný nemrav.
*
Diogenés vzal svou svítilnu a marně hledal dobrého člověka.
Já jsem vzal svou svítilnu a marně hledal jsem místo, kde člověk není.
*
Nemusíš se nenávidět,
tvoji bližní to udělají za tebe.
*
Čím jednodušší povaha,
tím veselejší nálada.
*
Až jednou světlo konečně vystřídá temno,
tak se všichni nevyspíme. Ale to je jedno.
*
Nevadí, že se jich musím bát; hlavně že je nenávidím.
*
Když už ti lidští dobytci žerou maso malých i velkých roztomilých zvířátek,
může také žrát všelijaké hnusné červy a brouky a šváby ten lidský dobytek.
*
Blbci jsou vždy ovládáni lidmi jen o maličko chytřejšími. Ale nenapravitelní blbci si zasluhují být ovládáni ještě většími blbci, než jsou oni sami.
*
Ty lidi, to je hnus, když se na ně podíváš...
*
Pořídit si psa je jeden z mnoha způsobů,
jak si získat nenávist vašeho okolí.
*
Člověk přežívá jen za tu cenu, že se stává méně hodnotným.
*
Otázka trestu smrti má prostoduché řešení:
pro mne trest smrti pochopitelně nikoliv,
pro jiné samozřejmě kdykoliv.
*
Proč obnovovat jenom bývalé Československo; proč neobnovit rovnou Velkou Moravu? Málo: ve čtrnáctém století sahaly přirozené hranice Království Českého až za Berlín!
*
Povládnou-li nám samí advokáti, budou s jistou cechovní pokřiveností stále obhajovat darebáky a snášet i nadále všechny jejich zvrácenosti, a nic se nezlepší.
Spíš než advokáti,
ať nám radši vládnou kati.
*
Nejprve byl člověk otrokem předsudečné nenávisti,
pak jím zase nebyl –
protože byl debil –
a nakonec se stal otrokem rozvrácené společnosti.
*
Nejprve byl misantrop pánem předsudečné nenávisti
– vyplývající však z každodenní zkušenosti –
– pak jím byl zase –
– v celé své kráse –
– a nakonec jím i zůstal –
když jím být nepřestal.
*
Pohlavní styk je vrcholem styku společenského, které jsou oba stejně tak klamné, jako zbytečné. Nejde při nich ani tak o slast, jako spíš o společenské pravidlo chování. Vždyť pohlavní slast si může každý zajistit sám.
Tak také narození je spíše společenská událost než nutnost. Vždyť narodit by se mohl každý sám, kdyby to bylo nutné. Avšak nutné to není, a tak se každý rodí z donucení – kvůli zespolečenštění.
A konečně i smrt nastává kvůli společenským ohledům, protože zemřít může rovněž každý sám.
*
Taková srnka – to je přece nádherné zvíře! Divoké, ale plaché – na rozdíl od hnusného hovada, jménem člověk, jenž je naopak ochočený a dotěrný.
Coby děti jsme před padesáti lety nazývaly přívlastkem ňákej vochočenej právě takového dotěrného drzouna, jakým je každý obyčejný člověk.
*
Ach ano, ano, já také prcám... totiž pracám... eh, co to kecám:
prcuji v pakárně – jako jistý Dalibor, jehož nouze naučila housky.
*
Lidskou duši jsem neviděl –
a po pravdě řečeno ani bych ji vidět radši nechtěl.
*
Co to je zase za úchylárnu − furt tahat ty psy!
*
Je třeba založit hnutí Český jazyk na prvním místě!
*
Dříve se tomu prostě říkalo krysí maso;
dnes se to prodává pod názvem kebab.
*
Hle základní rozdíl mezi Němci a Čechy na dvou náhodných příkladech:
Zatímco známý německý filosof Friedrich Nietzsche praví ústy perského proroka Zarathustry:
„Jdeš k ženám? Nezapomeň na bič!“,
tak náš český autor Společenského katechismu Jiří Stanislav Guth-Jarkovský jakoby v odpověď tomuto teutonskému běsu říká něco jiného:
„Jdeš k ženám? Nezapomeň si zapnout poklopec!“
*
Když souvislost ti uniká,
vždy v lidech najdeš viníka.