Toto jsou stránky přírodního, antihumanistického filosofa, spisovatele, básníka, překladatele, kritika a publicisty, píšícího pod svobodným jménem Misantrop. Zájemce zde najde úplné jeho dílo, včetně knihy
pondělí, 30. července 41
Léto je sice podle kalendáře v plném proudu, avšak podle počasí je spíše podzim již. Je zataženo, přeháňky a je chladno. V lese je ponuré ticho. Jen sem tam se ozve styčný hlásek sýkorky, jinak jen fičí studený vítr. Raději než tento vančurovský způsob léta mám jaro. Na jaře ptáci zpívají jako o závod, všechno rostlinstvo kvete a vyrůstá, slunce má sílu kolmějších paprsků, dny jsou dlouhé a delší se, lidáci ještě nemají prázdniny a vůbec je celé jaro jaksi veselejší a nadějeplnější. Léto už jen skomírá a chýlí se k zimě, ke tmě, k odkvětu, ke smrti – a k práci. Nebýt mých hlodavců, bylo by úplně mrtvo a v duši místo slunce jen pochmurný splín.
Dnes už jsem se naučil rozeznávat tři různé hraboše. Jeden z nich je větší než ostatní dva, a ti dva malí jsou také každý jiný. Jeden z těchto mých maličkých má jaksi úhlednější a lesklejší srst, druhý má pak kožíšek více do tmava. Odlišují se i povahami: zatímco jeden z nich rve nebojácně tvrdý rohlík na kusy a posunuje jím vehementně, druhý z těch dvou malých se bojí každého šustnutí a rychle odbíhá schovat se do díry pokaždé, když si ukousnul kousek žertvy. A ten velký vždycky jenom proběhne kolem, zjevně pohrdaje takovou novotářskou potravou pro mladé.
Dnes je taková zima, že nedostatečně oblečen ani nemám chuť na obvyklou večerní procházku kolem lesů, luk a polí, a směřuji proto po setmění rovnou domů. Na předměstích jsem minul dohromady šest lidí. Jen jeden z nich nešel s čoklem! Tomu už se nedá říkat lidské sídliště, nýbrž psinec.