Misantropovy stránky

Celá teorie veganství, která bývá často vysvětlována nepřesnými morálními, a tudíž nepravdivými argumenty, by se dala daleko výstižněji, nemorálně a tudíž pravdivě, shrnout do jediné věty: Maso smrdí.

Ti nejlepší vegani zkrátka ve své stravě nesnesou žádné mršiny ani žádné živočišné šťávy a exkrementy, protože se jim oškliví - jsou příliš hrubé pro jejich ušlechtilou duši.

Můžeš se po mnoho svých neuvědomělých let živit živočišnou potravou, ale když poznáš, co vlastně jíš a nosíš, a udělá se ti z toho poznání na blití, tak jsi vegan i bez ožralého blábolení o dobru a zlu, které nemá hlavu ani patu.

Vždyť sám fakt, že párek mrdáků může zplodit několikanásobné množství dalších životů, dává tušit, že tu musí být přítomnost redukujících dravců, kteří se musejí postarat o to, aby nás všechny Země unesla a abychom tady měli všichni dost prostoru.

Že mezi ty chlíváky patří lidi, kteří ani po poznání toho, co žerou, co nosí, co zabíjejí a co sužují, nemají sebemenší žaludeční potíže, přes to se vyrovnaná mysl přenáší a bylo by nemoudré do toho zasahovat. U jiných masožroutů to neděláme, proč bychom to měli dělat u lidí?

Mír vyžaduje nekompromisní stanoviska. Potřebuje neochotu tolerovat svět, který není tak dokonalý, jak bychom chtěli. Mír je však v nedohlednu. Dnes se zdá, že neustálý boj je nevyhnutelný.

Veganství je spojováno se slovy vyšší život, ekologie a zdraví. Mnoho veganů mluví o principech jakési etiky, soucitu, nenásilí a úcty k životu.

Podle mne se však tenhle svět a jeho příroda neřídí žádnou etikou, která by se shodovala s veganstvím. Jediná morálka přírody je zákon džungle neboli zákon silnějšího neboli zákon vraždy neboli boj o život. Proto musejí být všechny úvahy z hlediska mravnosti zákonitě chybné. Kdo takto (eticky) přemýšlí, nevytváří tedy žádnou vyšší pravdu, ale jen prachsprostou demagogii.

Každá bytost má soucit jenom sama se sebou, ctí jen svůj vlastní život a její podstata je egoistická. Máme soucit nanejvýš s někým nebo s něčím, v kom nebo v čem se poznáváme. Rodiče se poznávají ve svém dítěti, vegan se poznává ve zvířatech, filantrop se identifikuje s celým posraným lidstvem. Ale v zásadě jsou všichni sobci.

Vegan jde tedy vlastně proti zbožněné přírodě, když by rád nastolil věčný mír namísto věčné války, která se mu hnusí.

Veganův úkol, daný jeho vnitřní podstatou a ničím jiným, je zbrusu nový a nejtěžší: má přesvědčit všechny šelmy a dravce, aby přestaly lovit kořist a začaly se živit rostlinami; má přesvědčit masožrouty i býložravce, aby regulovali svoje početní stavy na rozumné, praktické hranici. Jednou větou, vegan má přesvědčovat tvory, s kterými se nedomluví, nebo kteří mu nerozumějí. A to platí i o lidech, jako je třeba McDonald.

Někteří vegani směřují k násilným akcím, jiní říkají, že jejich činnost se neslučuje s principy veganství. To je diskutabilní. Spíše bych řekl, že tady každý dělá, co umí: lidi zvířata zabíjejí a trápí, vegani se snaží uspokojit svoji lítost nebo svoji nespokojenost se zákonem vraždy, jak dovedou. Každý z nás se musí sám sebe zeptat, co je nejlepší k posloužení ideálu o míru v přírodě.

Mám-li být upřímný, tak musím říct, že mi násilné akce ALF připadají, jako kdyby někdo bránil kočce lovit myši nebo bral pavoukům mouchy. Kočka bude vždycky lovit, i když ji krmíte, pavouk bude dál soukat sítě, lidi budou pořád stejně krutí (od toho to jsou lidi), i kdyby to měli zakázané zákonem hypotetické většiny veganů. Neboť to všechno jsou jen oživené automaty bez vůle a rozumu, jejichž hybnou silou je jen pud, u lidí navíc pud zvrhlý v bezkonkurenční druh sentimentálního sadismu. Lidi jsou opravdu výjimeční hnusáci!

Je v tom viditelný rozpor - chránit všechna zvířata před člověkem. Proč právě před člověkem? Proč nechránit i myši před kočkami, mouchy před pavouky apod.? Myslím, že skutečným motivem je pro vegana jeho víceméně latentní misantropismus a antihumanismus. Pro mne, jako pro Misantropa, je to nanejvýš pochopitelné. Dožít se někdy v budoucnu vyhynutí člověka na planetě Zemi, nebo ho alespoň vidět zatlačeného někam na okraj, někam do kouta, kde by se styděl sám za sebe a za to, čím je, to je slastná představa!

Neumíme se dorozumět, dokonce ani lidskou řečí ne, jak bychom mohli chtít přesvědčovat? Jsme absolutně bez naděje na dohledný mír. Musíme se s tím naučit žít.

Když budeme vykládat veganství z morálních pozic, stane se z něho brzo jakési náboženství - myslím tím cosi, co věřící zbavuje svobody. Bojovat za svobodu zvířat a přitom přijít o svoji vlastní svobodu, to by byl spíš dobrý námět na grotesku, než jako scénář pro náš život. Nemám žádné povinnosti ke zvířatům, opačné tvrzení je demagogie, čpící po člověčině! "Práva zvířat" je logický nesmysl, stejně jako slovo "právo". Když už mluvím v návaznostech na náboženství, je to stejný nesmysl, jako "boží spravedlnost". "Práva zvířat" jsou nanejvýš jakýmsi vedlejším produktem mého hnusu k praktikám všelijakých těch žabokuchů, mrchožroutů a jiných zhovadilců, hnusu ke špinavostem animálního světa, toho hnusu, který je zřejmě vlastní jen tomu, koho vyvyšuje nad okolní tupý zvěřinec jeho vnitřní cena. A zdá se, že se s takovou cenou, která ho staví na nejvyšší stupeň vývoje života na Zemi, a možná i ve vesmíru, že se s takovouto cenou musí Misantrop (neříkám už "člověk") zkrátka narodit.

Ano, návidím (můj výraz pro dokonalejší druh platonické lásky) zvířata, ale nemůžu pro ně víc udělat. Nenesu žádnou zodpovědnost za životní podmínky zvířat, a tou mojí návistí k nim nemůžu ani nic pokazit z přílišné horlivosti, jako se to stává chovatelům domácích mazlíčků. "Cizí duše je záhadou" (Epiktétos), ale přesto si myslím, že většina zvířat je i tak spokojenější bez Bohem požehnané a smrduté přítomnosti toho nevyzpytatelného a otravného neboli humanizujícího patvora/potvora - člověka druhu Homo Samopaliens.

Nevíme nic o tom, co je pro jiného dobré nebo špatné, anebo co chce, ať je to zvíře nebo člověk, ale zaručeně moc dobře vím, co je dobré nebo špatné pro mne, a co chci. Proto je pravdou, že můj soucit se zvířaty vyplývá z mého soucitu k sobě.

Ve světě, který je založený na principu individuální svobody, neexistuje žádný takový mlhavý přelud jménem "právo". Je jen síla. Pouze člověk vytváří právo na život za cenu ztráty svobody. Ale ani smrt nebývá horší než nesvoboda.

Hnusné jednání trapičů a zabijáků zvířat vyplývá z necitelnosti a bojovnosti jejich aktérů. Zuřivé útoky teroristů z ALF proti řeznickým špeluňkám, a jiným střediskům odvěké války, plynou z citlivosti a bojovnosti jejich aktérů. Oba nesmiřitelné tábory jednají z pozic své svobody. Museli bychom jim vzít svobodu, aby přestaly dělat, co dělají. Právo je na straně silnějšího. Pravda je na té straně, která má obratnější jazyk. Na jedné straně zneuživatelé zvířat - hrubé nástroje v rukou kruté přírody, na straně protichůdné ochránci zvířat - fanatici víry v mírový život mezi všemi živočichy. Kterou cestou se dát? Myslím, že je nejmoudřejší zůstat stranou.